Vládneme si v Čechách ještě sami sobě?

V poslední době u mnoha velkých firem působích na českém trhu narážím na fakt, že jejich členové managementu přichází často o významné rozhodovací kompetence a to nejen v oblasti strategie. I když mají jasná čísla a podklady pro rozhodnutí v místě, tak musí často čekat na rozhodnutí většinou zahraničního vlastníka, který je často vzdálen realitě a pracuje s nejasnými argumenty. Neobjektivními podklady od toho kdo mu je zrovna předá a někdy také "správně" statisticky upraví :-( To často vede k špatným více politickým rozhodnutím manažerských elit v nadnárodních firmách, bez objektivních fakt. Velká nepružnost rozhodování pak firmám brání v rychlých reakcích na změny na trhu a snižuje jejich konkurenceschopnost. Děsí mne, když vidím, že některé procesy ve společnostech, které dříve trvaly max. několik týdnů se protahují i na několik let.

Čím to je? Máme v ČR 20 let po "sametové revoluci" tak neschopné místní manažery? Nebo neradi přijímáme rozhodovací odpovědnost? Nebo? Snažil jsem se hledat odpovědi a narazil jsem shodou náhod na několik velmi zajímavých článků, které Vám doporučuji k přečtení.

České manažerské elity zplaněly. Teď je šance na jejich obrodu od Luďka Pfeifera
"...Dnes se ve srovnatelných pozicích potkávám s lidmi, z nichž nemálo lze označit za správce předkonkurzní podstaty, setkal jsem se i s označením hypotéční manažeři – „mají hypotéky a tím se řídí...“.

Ach, ta roztříštěná pravice od Benjamina Kurase
"4) Z čehož aritmeticky vychází, že 98 procent národa si přeje, nebo přinejmenším mu nevadí, aby o jejich životě z 90 procent rozhodoval Brusel, protože to pokládají za menší zlo než politiku domácí."

Rozhodujeme v Čechách ještě sami o sobě?

S přáním krásného dne Mojmír Macek