Napomohl rozvoj informatiky krizi?
Velmi doporučuji k přečtení celý článek Štěpána Pírka: Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? I když je delší, tak stojí opravdu za to ho dočíst až do konce! Naprosto skvělý perfektně srozumitelný a výstižný text!
Jen doplním jednu myšlenku: Neprožíváme také inflaci informací? anebo jinak:Nejsme zavaleni spoustou elektronického informačního smetí s drasticky nule se blížící hodnotou?
Taková změť informací, které jsou jak jednotlivci, tak firmami a úřady (a bohužel i roboty) generovány každý den nám někdy zastiňuje výhled na to podstatné. "Vždyť s těmi počítači se ale ty lejstra dělají tak snadno..." Má to však smysl? Generujeme tím opravdu skutečnou přidanou hodnotu? Pokud se podíváte hlouběji na mechanismy fungování vyhledávačů na internetu a to jak si vytvářejí příjmy, tak zjistíte, že důležitá je kvantita (rozsah a objem transferu dat) pro výnos z reklamy. Jaká je však kvalita těchto údajů? Taková záplava smetí brání spoustě lidí v odpovědném rozhodování nad jasnými argumenty a lidé se stávají mnohem více manipulovatelní..., ale to je již jiné téma.
Přesycení myšlení lidí zápavou prapodivných informací, strašení z médií a průzkumy v ekonomice štěstí vedou u lidí ke snížení jejich samostatnosti, poklesu tvůrčích schopností a shopnosti odpovědného rozhodování. Bohužel, i to je jeden ze zásadních vlivů pro vznik celosvětové krize. Krizi důvěry popichující lidi k morálnímu hazardování.
Podle mne stojí před společností ještě jedna gigantická globální výzva a to:
Jak s pomocí informatiky začít konečně oddělovat zrno od plev?!
Držím palce zdravému selskému rozumu:-)
Hodně radosti a sil při každodenním vytváření skutečných hodnot přeje Mojmír Macek
Nakonec jen ocitování závěru příspěvku Štěpána Pírka pro nalákání těch co se napoprvé zaleknou jeho délky:"Státní zásahy krizi nevyřeší. Stát může krizi pouze socializovat, její dopady přenést na celou společnost místo ponechání postižených nést odpovědnost za svoje činy. Bohužel státní zásahy sníží bohatství nás všech jako celku. Neefektivita nebo korupce při přerozdělování peněz, znárodňování, zvýšení regulace či manipulace klíčových veličin pro rozhodování podnikatelů a spotřebitelů jako jsou úrokové míry, to vše povede k horšímu využití vzácných zdrojů, kterými disponujeme. Státní zásahy zmírní projevy krize, avšak za cenu jejího prodloužení a zabránění jejího ozdravného účinku. Zvýší se morální hazard, zakonzervují se neefektivní procesy. Čím méně státních zásahů, tím se jako celek budeme mít lépe. Naší zbraní proti krizi není stát, ale pracovitost, rozum a skromnost. Ty vytvářejí naše dlouhodobé bohatství, které vydrží i pro příští generace.
Krize neskončila a v brzké době ani neskončí. Její kořeny jsou mnohem hlubší, než si je většina lidí vědoma. Zde v Čechách bychom se však neměli obávat drastického poklesu životní úrovně. Technologický pokrok i zapojení miliard levných pracovních sil po celém světě bude zvyšovat naše bohatství, pokud si udržíme v tomto otevřeném prostředí konkurenceschopnost. Patříme mezi tzv. „nastupující“ ekonomiky, které těží z výhody relativně levné pracovní síly, relativně nižší životní úrovně a s tím souvisejících nároků na energie a další zdroje a v neposlední řadě i z relativně menší míry soukromých i státních dluhů. Nic však není navěky, a proto bychom měli současné relativně výhodné situace využít, nikoliv si v ní hovět jako v pohodlném křesle.
Z pohledu ochrany vlastního bohatství je důležité se připravit na možnost, že peníze budou ztrácet hodnotu rychleji, než jsme byli doposud zvyklí. Bohužel ze všech možných řešení krize je právě cesta inflace a devalvace peněz tou nejpravděpodobnější. Nejlepším řešením je investice do něčeho hmotného. Neméně důležité je zvolit toho, kdo s našimi penězi ve státní pokladně bude nakládat rozumně. Nechci být naivním optimistou, ale zdá se, že někteří politici v poslední době jako by vycítili, že poptávka lidu si žádá trochu rozumnější hospodaření s financemi. Dejme jim šanci, třeba po volbách dodrží aspoň část svých slibů."
